V nejmenované jihoamerické zemi zpívá světoznámá sopranistka na narozeninové oslavě na počest japonského průmyslového titána. Bohužel hned v úvodní sekvenci vnikne do viceprezidentského sídla skrze klimatizační potrubí sebranka osmnácti teroristů. Jejich kořistí je prezident, který bohužel zůstal doma, aby sledoval oblíbenou telenovelu.

Mezi rukojmími jsou ruští, italští a francouzští diplomaté. Švýcarský vyjednavač Červeného kříže oachim Messner přichází a odchází, dohaduje se o podmínkách a požadavcích. Dny se protahují v týdny, týdny v měsíce. 58 mezinárodních rukojmích a jejich věznitelé, které spojuje pouze hudba, navazují nečekaná pouta. Čas se zastavuje, priority se mění. Nakonec se samozřejmě musí něco vzdát.

Mladý kněz, který poprvé slyší operu zpívanou naživo, přemýšlí:

Nikdy ho nenapadlo, že by existovala taková žena, která by stála tak blízko Bohu, že by z ní vyzařoval Boží hlas. Jak hluboko musela jít do svého nitra, aby ten hlas vyvolala. Bylo to, jako by ten hlas vycházel ze střední části země a ona ho pouhým úsilím a pílí své vůle vytáhla skrze hlínu a skálu a skrze prkna domu až do svých nohou, kde se jí protáhl, dosáhl, zvedl, zahřál se jí a pak z bílé lilie jejího hrdla přímo k Bohu na nebesích.