Jeden z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších spisovatelů své generace George Saunders je nesporným mistrem povídky a Desátého prosince je jeho nejupřímnější, nejpřístupnější a nejdojemnější sbírkou.

V úvodní napínavé povídce "Vítězné kolo" je chlapec svědkem pokusu o únos dívky ze sousedství a stojí před strastiplnou volbou: Má ignorovat to, co vidí, nebo překonat léta dusivých rad rodičů a jednat? V knize "Domů" se voják, který byl zraněn v boji, stěhuje zpět ke své matce a snaží se smířit svět, který opustil, se světem, do kterého se vrátil. A v titulní povídce, ohromující meditaci o představivosti, paměti a ztrátě, odchází pacient ve středním věku trpící rakovinou do lesa, aby spáchal sebevraždu, jen aby se setkal s problémovým mladým chlapcem, který během osudného rána dá umírajícímu muži poslední šanci vzpomenout si, kým skutečně je. Nešťastný, oklamaný majitel obchodu se starožitnostmi; dvě matky, které se snaží udělat správnou věc; dospívající dívka, jejíž idealismus je zpochybněn brutálním střetem s realitou; muž, kterého trápí série farmaceutických experimentů, jež ho nutí toužit, milovat, zabíjet - nezapomenutelné postavy, které zaplňují stránky Desátého prosince, jsou živě a s láskou prodchnuty Saundersovou charakteristickou směsí bujaré prózy, hluboké lidskosti a stylistických inovací.

Saunders píše brilantně a hluboce o třídě, sexu, lásce, ztrátě, práci, zoufalství a válce a proniká do jádra současné zkušenosti. Tyto příběhy se zabývají velkými otázkami a zkoumají zlomové linie naší vlastní morálky, zabývají se otázkami, co nás dělá dobrými a co nás dělá lidmi.

Nespokojivé, pronikavé a vtipné příběhy v knize Desátý prosinec svou maniakální energií, zaměřením na to, co je v lidech spasitelné, a velkorysostí ducha nejen baví a těší, ale naplňují Čechovův výrok, že umění by nás mělo "připravit na něhu".