V Nesnadných vzpomínkách zobrazuje Italo Calvino proměnu italské společnosti a vztahů mezi generacemi – mezi otci „hospodáři“ a vykořeněnými syny. Povídky z venkovského prostředí Ligurie, ve kterých je tematizován poválečný rozklad tradičních hodnot a společenství, jsou doplněny prózami, v nichž se autor vrátil do let svého dospívání. Vzpomíná na klíčové okamžiky, jež podmínily jeho příští životní volby: na vyhlášení války, brutální anexi francouzského Mentonu a na první zkušenost s válečným chaosem. Přestože mnohdy nese líčení rozchodu se starým světem příznak trpkosti a rozčarování, nepostrádají jeho povídky ani komický ráz a znovu jen potvrzují Calvinovo vypravěčské mistrovství.
