Zásadní dílo a zkoumání psychopatologie žurnalistiky. Na příkladu podivného a bezprecedentního soudního procesu, který jí posloužil jako větší než životní příklad - žaloby Jeffreyho MacDonalda, odsouzeného vraha, proti Joe McGinnissovi, autorovi knihy Osudová vize, která o tomto zločinu pojednává -, se autorka zabývá vždy nelehkým, někdy tragickým vztahem, který existuje mezi novinářem a subjektem. Podle Malcolma se ani novinář, ani subjekt nemohou vyhnout morální slepé uličce, která je v novinářské situaci zabudována. Když text vyšel poprvé jako dvoudílný článek v The New Yorker, jeho teze se zdály být tak radikální a ironie tak nelítostná, že novináři po celé zemi reagovali jako uštknutí.
Její kniha je novinářským dílem i esejem o žurnalistice: zároveň je příkladem i pitváním svého tématu. V rozhovorech s hlavními i vedlejšími postavami případu MacDonald-McGinniss - s hlavními aktéry, jejich právníky, členy poroty a různými osobami, které u soudu vypovídaly jako znalci - si Malcolmová vždy uvědomuje, že je hráčem ve hře, kterou, jak zdůrazňuje, nemůže prohrát. Setkání novináře a subjektu trápilo novináře vždy, ale ještě nikdy se na něj nepodívali tak bezelstně a s takovým nadhledem. Nad vyprávěním se vznáší - a neustále se pohybuje na okraji čtenářova vědomí - samotný případ MacDonaldovy vraždy, který knize propůjčuje atmosféru úzkosti a bezútěšnosti. Kniha Novinář a vrah vychází z mnoha dominantních intelektuálních problémů naší doby a odráží je a bude se líbit zejména těm, kdo si cení podivných, mimostředných a nevyřešených případů.
Každý novinář, který není příliš hloupý nebo nabitý sám sebou, aby si všiml, co se děje, ví, že to, co dělá, je morálně neomluvitelné. Je to jakýsi důvěřivec, který se přiživuje na lidské ješitnosti, nevědomosti nebo osamělosti, získává si jejich důvěru a bez výčitek svědomí je zrazuje.
