Jak porozumět psychologii finančních rozhodnutí?
Jak funguje akciový trh? Kdy je nejlepší čas na nákup nebo prodej aktiv? A kolik musíte každý rok ušetřit, abyste mohli odejít do důchodu v určitém věku?
To jsou otázky, které dominují diskusím o osobních financích. Často se však vynechává něco důležitého - lidský faktor.
Morgan Housel tvrdí, že tento faktor je klíčem k pochopení finančního rozhodování. Pokud chcete vědět, proč se lidé zadlužují nebo rozhazují penězi, nemusíte studovat úrokové sazby - stačí když se ponoříte do historie lidské závisti, chamtivosti a optimismu. A přesně to budeme dělat v následujícím shrnutí knihy.
Klíčová myšlenka 1
Každý má vlastní zkušenosti s ekonomikou a penězi.
Příběh velké hospodářské krize je dobře známý.
Po katastrofálním krachu na burze v roce 1929 vstoupila světová ekonomika do desetiletí trvalého poklesu.
Ve Spojených státech se "bouřlivá dvacátá léta" náhle zastavila. Podniky krachovaly, rodiny přicházely o své domy a těžce vydělané úspory.
Chudoba a nezaměstnanost prudce vzrostly, zatímco víra v lepší zítřek prudce poklesla.
Dnes se tato verze událostí stala standartem jak tuto krizi popsat. Je to logické - koneckonců popisuje zkušenosti milionů Američanů. Ale také to vynechává něco důležitého.
Klíčové poselství této lekce je: Každý má vlastní zkušenost s ekonomikou a penězi.
Když John F. Kennedy v roce 1960 kandidoval na prezidenta, byl dotázán na svou zkušenost s velkou hospodářskou krizí. Jeho odpověď mnohé voliče překvapila.
Kennedyovi, byli bohatí již v roce 1929. A během následujících deseti let se jejich majetek neztratil - naopak se ještě zvětšil.
V roce 1939 měla rodina více služebnictva a žila ve větším domě než na začátku desetiletí. Teprve když nastoupil na Harvard a četl o hospodářské krizi, uvědomil si, jak těžce trpělo mnoho jeho spoluobčanů.
Ukázalo se, že ne všichni lidé v krizi trpí stejně. Kennedy to chtěl změnit, čímž částečně přesvědčil voliče, že není jen vyčpělý elitář, ale důstojný prezident. Kontrastní zkušenosti s ekonomickým životem však nemají jen bohatí a chudí - máme je všichni.
Syn zemědělského dělníka a syn úspěšného burzovního makléře z Manhattanu nejenže pocházejí z různých společenských vrstev, ale také si odnášejí velice odlišné poznatky o penězích.
Ale jak uvidíme později, totéž platí i pro stejně dobře situované lidi.
Například bohatý člověk, který vyrůstal v období vysoké inflace, bude mít jiný pohled na finanční svět než podobně bohatý člověk, který vždy zažil pouze stabilní ceny. Výsledné poznatky z těchto rozdílných pohledů utvářejí to, co děláme s našimi penězi.
Všichni si rádi myslíme, že víme, jak svět funguje, ale obvykle zažíváme jen malý kousek této reality. A to je první věc, kterou je třeba pochopit, pokud jde o psychologii peněz: víme toho méně, než si myslíme.
Klíčová myšlenka 2
Osobní zkušenost je hnací silou finančního rozhodování.
Když ekonomové modelují finanční chování, často se spoléhají na pohodlnou fikci - racionální jednotlivce, kteří se rozhodují ve vlastním zájmu a maximalizují své výnosy.
Skutečnost je ovšem poněkud chaotičtější než tato úhledná představa. Vezměme si například loterii. Průměrná domácnost s nízkými příjmy ve Spojených státech utratí ročně za losy 411 dolarů. Přitom asi 40 % všech domácností má problém sehnat v případě nouze 400 dolarů. Není překvapením, že těchto 40 procent tvoří tytéž domácnosti s nízkými příjmy, které utratí za losy něco přes 400 dolarů.
Je takové chování racionální? Těžko. Ale není ani nelogické. Pokud žijete od výplaty k výplatě, je nepravděpodobné, že byste měli dostatek peněz na základní potřeby, natož na luxus, jako je dovolená. Hrát v loterii je sice riskantní, ale je to lepší než alternativa - nemít žádnou šanci získat to, co bohatší lidé považují za samozřejmost.
Klíčové poselství této lekce je: Osobní zkušenost je základem finančního rozhodování.
Podobné iracionální rozhodnutí jsou častější, než si myslíte. Vezměte si příklad ze studie ekonomů Ulrike Malmendierové a Stefana Nagela z roku 2006. Prošli 50 let dat shromážděných v rámci Survey of Consumer Finances - dlouhodobého výzkumného projektu, který zkoumá, jak Američané nakládají se svými penězi. Malmendierová a Nagel chtěli zjistit, co rozhoduje o tom, jak lidé investují své peníze.
Jejich odpověď? Záleží to na tom jak se vyvíjela ekonomika v době, kdy byli investoři mladí. Jinými slovy osobní historie určuje náš postoj k riziku. Stejně jako u nákupu losů nejde o racionální uvažování, které najdete v učebnicích ekonomie, ale je intuitivně logické.
Pokud byla například inflace v období mezi pozdním dospíváním a dvacátým rokem života investorů vysoká, je velmi nepravděpodobné, že by v pozdějším věku investovali do dluhopisů. Pokud byla inflace v těchto letech nízká, investoři naopak rádi pokračovali v ukládání peněz do dluhopisů i ve vyšším věku - bez ohledu na to, zda inflace cestou rostla.
Podobný vzorec platí i pro akcie. Pokud se akciovému trhu v rané dospělosti investora dařilo, investoři do něj dále investovali; pokud naopak touto dobou padal, investoři se mu vyhýbali.
Řekněme, že jste se narodili v roce 1970. V období od vašich dvaceti do pětadvaceti let vzrostl index S&P 500 desetinásobně. Každý, kdo vložil své peníze do společností, jejichž akcie se v něm obchodují, vydělal balík. Lidé narození v roce 1950 měli zcela jiné zkušenosti s trhem, který byl v tomto období jejich života v podstatě nečinný. Důležité je, že rozhodnutí investovat či neinvestovat se nezměnilo, ani když se změnil samotný trh, což naznačuje, že důkazy z reálného světa nedokázaly změnit předsudky vytvořené v raném věku.
Klíčová myšlenka 3
Ekonomické pojmy, které dnes používáme, jsou ještě historickými nemluvňaty.
Pudl se příliš nepodobá svým divokým předkům, kteří se zase příliš nelišili od vlků.
