The Inner Game of Tennis je revoluční program pro překonání pochybností o sobě samém, nervozity a výpadků koncentrace, které mohou hráči bránit ve vítězství. Tento klasický bestseller, který nyní vychází v přepracovaném brožovaném vydání, může změnit způsob, jakým se hraje tenis.
Nejlepší průvodce, jak se dostat z vlastní cesty
Když Roger Federer oznámil odchod do tenisového důchodu, vzpomněl jsem si na fascinující vhled, který mi kdysi poskytl do svého herního stylu. Řekl mi, že jedním z klíčů k jeho úspěchu je jeho neuvěřitelná schopnost zachovat si chladnou hlavu a zůstat v klidu.Â
Každý, kdo viděl Rogera hrát, ví, co tím myslel. Když se mu nedařilo, věděl, že se možná bude muset trochu víc přemáhat, ale nikdy si nedělal příliš velké starosti ani se příliš nesnižoval. A kdy០ vyhrál bod, zbyteაnᆰ si blahopᖐál. Jeho styl byl pravým opakem někoho, jako je John McEnroe, který dával najevo všechny své emoce a ještě něco navíc.
Byl jsem rád, že jsem Rogera slyšel mluvit o tomto prvku jeho hry, protože je to něco, co se snažím začlenit svým vlastním způsobem od poloviny 70. let, kdy jsem poprvé narazil na průkopnickou knihu Timothyho Gallweye The Inner Game of Tennis. Je to nejlepší kniha o tenise, jakou jsem kdy četl, a její hluboké rady se vztahují na mnoho dalších oblastí života. Dodnes ji dávám přátelům.Â
Vnitřní hra vyšla v roce 1974 a stala se velkým hitem. Gallwey, úspěšný tenisový trenér působící v jižní Kalifornii, v ní představil myšlenku, že tenis se skládá ze dvou odlišných her. Existuje vnější hra, což je mechanická část - jak držíte raketu, jak udržujete ruku ve vodorovné poloze při bekhendu atd. Většina trenérů a hráčů se zaměřuje na tuto část.
Gallwey uznával důležitost vnější hry, ale to, co ho skutečně zajímalo a co podle něj v přístupu většiny lidí chybí, byla vnitřní hra. "To je hra, která se odehrává v mysli hráče," napsal. Na rozdíl od vnější hry, kde je vaším soupeřem člověk na druhé straně sítě, se vnitřní hra hraje proti takovým překážkám, jako jsou výpadky koncentrace, nervozita, pochybnosti o sobě a sebeobviňování. Stručně řečeno, hraje se proto, aby se překonaly všechny návyky mysli, které brání vynikajícím výkonům.Â
Tato myšlenka se mi natolik zalíbila, že jsem knihu četl několikrát, což je pro mě neobvyklé. Než jsem si ji přečetl, téměř v každém zápase jsem si v určitém okamžiku řekl: "Jsem tak naštvaný, že jsem minul tu ránu. Jsem v tom tak špatný." Toto negativní posílení by přetrvávalo, takže během dalšího bodu jsem stále myslel na tu špatnou ránu. Gallwey představil způsoby, jak se těchto negativních pocitů zbavit a jak se dostat ze své vlastní cesty, abyste mohli přejít k dalšímu bodu.Â
Gallwey měl jeden konkrétní poznatek, který se zdá šílený, když ho slyšíte poprvé. "Tajemství vítězství v jakékoli hře," napsal, "spočívá v tom, že se nebudete příliš snažit."
Jak byste mohli očekávat, že vyhrajete, když se nebudete příliš snažit? "Když je tenista "v zóně", nepřemýšlí o tom, jak, kdy nebo dokonce kam udeřit míček," napsal Gallwey. "Nesnaží se míček zasáhnout a po úderu nepřemýšlí o tom, jak špatně nebo dobře kontaktoval míček. Zdá se, ţe míč zasáhne procesem, který nevyţaduje přemýšlení." (Gallwey psal v době, kdy bylo ještě běţné pouţívat slovo "on" pro označení kaţdého člověka.)Â
Vnitřní hra je ve skutečnosti o stavu vaší mysli. Pomáhá vám, nebo vám škodí? Pro většinu z nás je příliš snadné sklouznout k sebekritice, která pak ještě více brzdí náš výkon. Potřebujeme se naučit poučit se ze svých chyb, aniž bychom jimi byli posedlí.Â
Gallwey a jeho čtenáři si rychle uvědomili, ţe vnitřní hra se týká pouze tenisu. Pokračoval ve vydávání podobných knih o golfu, lyžování, hudbě, a dokonce i o práci: Přestože jsem ve dvaceti letech přestal hrát tenis, abych se mohl soustředit na Microsoft, a začal jsem s ním znovu až po čtyřicítce, Gallweyovy postřehy nenápadně ovlivnily to, jak se projevuji v práci. Například, ačkoli jsem velkým zastáncem kritičnosti k sobě samému a objektivity vůči vlastnímu výkonu, snažím se to dělat Gallweyho způsobem: konstruktivně, což snad zlepší můj výkon.Â
A ačkoli v tom nejsem vždy dokonalý, snažím se řídit týmy stejným způsobem. Například před lety došlo k incidentu, kdy tým ve společnosti Microsoft objevil chybu v softwaru, který již dodal do obchodů. (Bylo to v době, kdy se software prodával na discích.) Museli by software stáhnout, což by firmu stálo značné náklady. Když mi tu špatnou zprávu sdělili, pořádně si vyčinili. Řekl jsem jim: "Jsem rád, že přiznáváte, že musíte disky vyměnit. Dnes jste přišli o spoustu peněz. Zítra přijďte a zkuste to udělat lépe. A zjistíme, co způsobilo, že se ta chyba dostala do produktu, aby se to už neopakovalo."
Tenis se v průběhu let vyvíjel. Nejlepší hráči světa dnes hrají zcela jiným stylem než šampioni před 50 lety. Ale The Inner Game of Tennis je dnes stejně aktuální jako v roce 1974. I když se vnější hra změnila, vnitřní hra zůstala stejná.Â
Říká se, že při dýchání člověk rekapituluje rytmus vesmíru. Když je mysl připoutána k rytmu dýchání, má tendenci se pohltit a uklidnit. Ať už na kurtu nebo mimo něj, neznám lepší způsob, jak se začít vypořádávat s úzkostí, než zaměřit mysl na proces dýchání.
