"Měl jsem fenomenální štěstí, takže vám budu vyprávět náš příběh, pokusím se vám říct něco o tom, co se tam stalo. Existují válečné knihy, které napsali jiní muži, kteří byli lepšími spisovateli než já, vhodnějšími k tomu, aby to, co viděli, přenesli na tištěnou stránku. Ale nevěřím, že by knihu o americké účasti ve válce napsal člověk, který strávil dny, týdny a měsíce v intenzivních bojích na frontě nebo před ní, jako já a moji kamarádi. Na tomto příběhu není nic krásného ani zvlášť slavného. Vyprávěl jsem ho, jak nejlépe jsem mohl, ale byl jsem schopen vám poskytnout jen slabou představu o podmínkách, s nimiž jsme se setkali během pěti nejhorších dnů, které jakákoli jednotka americké armády ve Francii zažila - pěti dnů naší bitvy u Fismette.
Její hrůzy byste mohli plně docenit, jen kdybyste tam byli. Nikdy nebyla skupina mužů tak tvrdě zatlačena přesilou nepřátelských sil nebo tak špatně vybavena, aby se těmto útokům ubránila, jako jsme byli my. Po většinu bojů žádná dělostřelecká podpora, žádné zákopové minomety, žádné ruční ani puškové granáty, jen mírné množství pistolové, puškové a kulometné munice. Žádné jídlo, řádná lékařská péče ani možnost pohřbít mrtvé. Naši muži v této bitvě, ta hrstka, která držela přední linie, se zahrnula nehynoucí slávou. Vyprávění tohoto příběhu poskytne lepší představu o tom, co jsme ve Francii dokázali, než jiné válečné knihy, které jsem viděl. Vypráví nepřikrášlenou pravdu o tom, jak jsme tam žili, spali, táhli, bojovali a umírali. Od těch vzdálených dnů roku 1918 je tu další generace mužů. Pokud jim tato kniha pomůže ukázat pošetilost, zbytečnost a tragédii války, budu se cítit dobře odměněn za čas, který jsem strávil jejím psaním." -Bob Hoffman
