František již svou agendu objasnil. Narozdíl od svých předchůdců, kteří zasahovali proti disentu a prosazovali biskupy a kardinály, kteří zdůrazňovali věrnost církevní doktríně, chce František inkluzivní církev, která by přivítala zpět katolíky, kteří se cítí geograficky, pastoračně a ideologicky odcizeni. Tato mise mu vynesla nepřátelství církevních konzervativců, zejména ve Spojených státech, kteří mají pocit, že rozmělňuje církevní učení kvůli lacinému „objetí“.
František, kterému je nyní 85 let a vzhledem ke svému věku od začátku svého papežství před osmi lety, přistupoval k této roli s jistou naléhavostí, často si uvědomoval svou vlastní smrtelnost.
I když se může zdát, že jeho hlas není ve světě tak silný jako kdysi v době populistické a pravicové politiky, jeho působení v církvi může být trvalé.
„Čím déle to potrvá, tím více bude kardinálů v duchu papeže Františka,“ řekl lucemburský arcibiskup a kardinál Jean-Claude Hollerich.
Jmenováním kardinálů a více než tisíce biskupů na předních liniích víry František znovu ustavuje církev ke svému obrazu. Je to ten, který decentralizuje moc z Říma na biskupy po celém světě, který je ochoten řešit výzvy moderního světa společně s jinými vyznáními a s ateisty.
Zatímco liberální kritici tvrdí, že nepostupoval dostatečně rychle, aby reformoval církev – zejména pokud jde o roli žen – jeho příznivci poznamenávají, že je přinejmenším ochoten mluvit o církevní politice ohledně ženatých kněží a přehodnotit její postoj k homosexualitě a celibátu.
Konkrétněji přetvořil kardinálské kolegium, aby bylo méně bílé, méně italské a méně reprezentativní pro římskou kurii, byrokracii, která řídí církev. Místo toho se podíval na novější franšízy církve. Jmenoval více kardinálů z Latinské Ameriky, Asie a Afriky. Nově jmenovaní mezi kardinály byli preláti z Maroka, Indonésie, Guatemaly a Demokratické republiky Kongo.
A pro papeže s napjatým vztahem s konzervativními odpůrci ve Spojených státech je výmluvné, že znovu přešel přes tradiční americké školicí školy pro College of Cardinals, zejména ty obsazené konzervativci. Konzervativci v mocné americké církvi tvrdili, že Francisův důraz na pastorační otevřenost narušuje doktrínu víry.
Jeho podporovatelé však říkají, že je alespoň nechává mluvit, a že za Jana Pavla II. a Benedikta XVI., jeho konzervativních předchůdců, byli teologičtí kritici cenzurováni.
"Modlím se, aby nedošlo k žádným rozkolům," řekl tehdy František. "Ale já se nebojím."
Arcibiskup a jezuita Hollerich, stejně jako František, je předsedou Komise biskupských konferencí Evropské unie a je jedním z nejhlasitějších odpůrců nacionalismu církve.
„Pokud jde o Františkovu vizi, on a jeho kolegové noví kardinálové „sledují stejnou linii“, prohlásil tehdy Hollerich.
Dále prohlásil, že František byl jasně proti tradicionalistickým snahám obnovit katolickou společnost oddělenou od světa. Pokusy jeho odpůrců zpomalit Františka by podle něj selhaly.
"Čím více je napadán, tím více se stává svobodným", pokračoval Hollerich.
Den poté, co František v roce 2019 zvolil nové kardinály, zahájil velké setkání biskupů na téma Amazonie.
Jednou z hlavních otázek bylo, zda umožnit starším ženatým mužům s odrostlými dětmi a silným postavením v církvi – známým jako „viri probati“ nebo osvědčení muži, aby se připojili ke kněžství a udělovali svátosti katolíkům v odlehlých oblastech, kde kněží téměř nejsou. Někteří konzervativci se obávají, že šlo o krok na kluzkém svahu směrem ke zrušení kněžského celibátu.
-•-fotky-a-videa-na-instagramu.png)
Foto: instagram.com
Jedním z organizátorů konference o Amazonii byl reverend Michael Czerny, kanadský jezuita českého původu, kterého František tehdy taktéž učinil kardinálem. Otec Czerny, blízký spolupracovník Františka, odmítl mluvit o podstatě amazonské synody. Obecně však řekl, že výsledkem kardinálského sboru vytvořeného Františkem byla ochota chopit se obtížných problémů v souladu s Druhým vatikánským koncilem. Druhý vatikánský koncil v 60. letech podnítil v církvi ducha otevřenosti.
Toto významné setkání světových biskupů v 60. letech podnítilo v církvi ducha otevřenosti. Zabývalo se otázkami, jako jsou liturgie, jazyk, kterým se lidé modlí, a kněžský celibát, což není otázka nauky, ale církevní tradice staré téměř 1000 let.
Když nyní arcibiskup Hollerich mluvil o možnosti svěcení ženatých mužů, řekl, že pokud biskupové v jedné části světa řeknou, že to potřebují, tak, že církev by měla tuto žádost zvážit. I když osobně považoval celibát za „velký dar“ pro kněžství, dodal, že to „neznamená, že by to měl být snad jediný způsob, jak dodržovat kněžství“. S podobnými názory prý nebyl zdaleka sám.
Boloňský arcibiskup Matteo Zuppi je jediným novým italským kardinálem na univerzitě, která kdysi dominovala Itálii. Jeho prastrýc byl kardinál, kdysi který kdysi byl kandidátem na papeže. V roce 2015 ho papež vybral, aby nahradil v Bologni kardinála Carla Caffarru, oddaného katolického konzervatismu, který veřejně pochyboval o Františkově učení. Arcibiskup Zuppi se stal terčem kritiky konzervativního křídla církve za to, že napsal úvod ke knize o oslovování homosexuálních katolíků. František poté rozzuřil tyto konzervativce tím, že poskytl soukromou audienci autorovi knihy, reverendu Jamesi Martinovi, který později řekl, že setkání ukázalo Františkovu „hlubokou pastorační péči o L.G.B.T. katolíky. Arcibiskup Zuppi v jednom rozhovoru řekl, že noví papežovi kardinálové ukázali, že František chce „misionářskou“ církev, která se „neuzavře do sebe“.
„Noví kardinálové, , pomohou církvi žít „v naší přítomnosti““, prohlásil tehdy Zuppi.
To, co nyní on a ostatní kardinálové dělají, bude rozhodující pro úspěch v budoucnosti, o níž církev věří, že leží v Africe, Asii a Jižní Americe, kde je konkurence s evangelikálními křesťany nelítostná. František, historicky první jihoamerický papež, se soustavně snažil pozvednout kardinály na globálním měřítku.
„Papež chce dát přednost periferiím," řekl biskup Fabien Raharilamboniaina z Madagaskaru v Antananarivu, hlavním městě, kde František roku 2018 jmenoval kardinálem. „Toto je budoucnost církve."
Františkova návštěva Afriky, stejně jako většina jeho nedávných cest, vyvolala menší zájem než jeho dřívější cesty. Arcibiskup Zuppi uznal, že František měl nyní možná menší vliv na globální scénu.
"Papež bohužel často není v sekulárním poslouchán," řekl Zuppi. "Tohle je problém."
Ale tvrdil, že Františkův vliv může být dlouhodobější i když ne okamžitý.
Otec Czerny také řekl, že zatímco papež zůstal oddán svým základním otázkám, jak potvrdilo odhalení nové sochy migrantů na Svatopetrském náměstí, v celosvětovém měřítku bylo těžké vidět Františkovu roli.
Například v otázce změny klimatu František tvrdí, že církve po celém světě slyšely papežovo poselství a mění své chování, ať už jde o recyklaci nebo sázení stromů či úsporu vody.
"Dobrých zpráv je víc, než se zdá," řekl tehdy František."
„Není automatické, že konzervativní sbor kardinálů volí konzervativního papeže nebo naopak,“ řekl Sandro Magister, zkušený vatikánský expert. „František byl zvolen kardinály, kteří byli jmenováni dvěma konzervativci jakými byl Jan Pavel II. a je Benedikt XVI.
Souhlasil s tím i otec Czerny:
„Člověk, který je zvolen posledním konkláve, volí lidi, kteří budou pravděpodobně mít většinu voličů v tom příštím,“ řekl. "To se děje už 2000 let a papežové nedopadnou všichni stejně." Jak jsme si všimli."
Závěr
Papež František ve světě možná svým přístupem ztratil důvěru konzervativců, avšak získal naopak podporu pokrokově smýšlejících lidí, zejména mladistvých. Jeho působení dodává církvi nový směr, kterým se také ubírá mnoho mladých katolíků (i homosexuálních), které si papež František svým velmi sympatickým přístupem získal na svou stranu.
Zdroje:www.nytimes.com, Instagram
